První dojmy

27. dubna 2015 v 17:52
Je to něco málo přes týden, co jsem v Tokyu. Neuvěřitelně to uteklo a je zvláštní, jak moc mě ten týden změnil, kolik věcí jsem si uvědomila a co všechno zjistila a viděla. Byl to pro mě jeden z nejrychlejších týdnů v životě, kdy jsem toho zároveň stihla úplně nejvíce. Uvědomila jsem si hlavně jednu důležitou věc-člověk by měl být vděčný za každou příležitost, kterou v životě dostane. Mějte oči stále otevřené, protože nikdy nevíte, co Vám zkříží cestu :) A teď už k tomu, jak to tu vypadá a co všechno jsem stihla zažít.

V pondělí nás čekal první pracovní den, který nebyl nikterak náročný, protože byl v plánu jen jeden casting. Jednalo se o focení kalendáře účesů a zakázku jsem dostala, takže skvělý začátek týdne. Potom mi Atsushi oznámil, že hned v úterý mám celý den focení a jinak nás čeká celý týden obcházení agentur, castingů a televize. Až v Japonsku jsem si uvědomila, jak tenhle trh vlastně funguje. Sedíte na castingu u stolu, naproti Vám několik lidí a všichni si Vás prohlíží, dohadují se v japonštině, smějou se, mračí a vy tam jen tak sedíte, snažíte se furt usmívat a tvářit se, že Vám to vůbec nevadí. Takhle to tu prostě chodí a po tom týdnu jsem si na to už zvykla a nepřijde mi to tak zvláštní jako první den. V Japonsku mají výrazně odlišný vkus a většina ho nikdy nepochopí, zakládají si na tom, že všechno musí být roztomilé (v japonštině kawaii) a japonci dávají slovu kawaii úplně jiný rozměr a kawaii tu může být dokonce i jídlo. Stačí se podívat kolem sebe a máte pocit, že žijetě na planetě Kawaii. Takže, když slyšíte na castingu několikrát slovo kawaii máte vlastně vyhráno. Co se týče pracovní stránky, tak první týden jsem měla celkem úspěšný a jsem za to ráda, protože jsem to moc nečekala. Měla jsem několik castingů, byla jsem se ukázat v televizi a v několika agenturách a zatím to vypadá, že budu natáčet japonský teleshopping, fotit pro jednu značku kabelek a několik vlasových show, zkrátka toho bude snad dost a nudit se nebudu :) Velikou výhodou asijského trhu je, že na většinu castingů chtějí modelky nenamalované, takže ráno vstanem a jdem (s tím pojmem ráno bych byla celkem opatrná, protože posun času je pro mě šílený a vstávám až kolem poledne :D).

A teď už konečně k těm pravým zážitkům :) Od prvního dnu, co jsem tady si připadám jak na drogách, protože pokaždé, když vyjdu na ulici, tak se objeví něco, co mě rozesměje. Japonsko je země, kterou buď milujete, nebo ji už nechcete ani vidět. A já si ji zamilovala hned od prvních chvil, co tu jsem! Jestli jsem někdy přemýšlela nad tím, co přesně znamená kulturní šok, tak jsem to právě zjistila. Myslím si, že těžko budu hledat zemi, která je tak odlišná od nás.
A co mě tu za první týden nejvíce překvapilo? Jedno z největších překvapení bylo, že málokdo umí anglicky. Je to trochu paradox, že takto vyspělá země nemá obyvatele s alespoň základními znalostmi angličtiny. Japonci jsou však velmi milí a snaží se Vám za každou cenu pomoci a i když vůbec netuší, co po nich chcete, tak rukama a nohama se tu vždy domluvíte, Chce to však trochu trpělivosti a praxe :) Občas si tu připadám jak mezi zvířatama, který sice nemluví, ale i tak se mezi sebou dorozumívají. Veškerá doprava je tu značena v angličtině, ale tím to končí. Pokud se vydáte do restaurace, tak se málokdy dozvíte co si objednáváte a při pokusu o pomoc obsluhy také nebudete moc úspěšní. Japonci jsou zkrátka hrdí na svůj jazyk a nemají potřebu se učit nějakou angličtinu. V restauracích jsem se s tím celkem smířila, ale to co mi stále dělá problém jsou místní supermarkety. V místních potravinách si připadám jak v hračkářství na jiné planetě. Žádné obaly nejsou popsány v angličtině a všude jsou jen japonské znaky. Těch zážitků, co jsem tu s jídlem zažila je celkem dost a myslím, že to vydá na celý článek, protože místní stravování opravdu stojí za to :)



Další věc, na které si japonci hodně potrpí jsou toalety. Sice studuji dvě vysoké školy, ale záchod jsem se tu stále nenaučila používat a obávám se, že do konce svého pobytu se to ani nenaučím. Nejen, že všude máte vyhřévané prkénko, můžete si nastavit teplotu, hlasitost hudby, ale také to skrývá další funkce, které jsem zatím neprozkoumala. Používání záchodů je tu zkrátka vysoce intelektuální záležitost. O tom by mohla vyprávět i spolubydlící Anička, která má s místními záchody pár vtipných zážitků. Poprvé chtěla vyzkoušet všechny funkce našeho záchodu na apartmánu a po chvíli se z koupelny ozval hlasitý křik a vyšla Anička mokrá, protože zapla umývání pozadí a na záchodě neseděla, takže tryska stříkala jako fontána. O den později v kavárně zkoušela opět umývání pozadí, ale seděla příliš vepředu a tak jí to stříkalo za zády.



Co se týče japonců, tak jsou to lidé, kteří si hledí svého a neřeší okolí. Ale když se jich zeptáte na něco, nebo potřebujete pomoc, tak jsou ochotni Vám s úsměvem poradit i když neumí ani slovo anglicky. Stále děkují a uklání se, což je oproti ČR příjemná změna :) Jsou hodně zvyklí chodit všude včas, metro tu jezdí na minutu přesně, protože za 2 minuty jede další. Lidé tu stojí přesně za sebou ve frontách, nikdo nepředbíhá a jsou tiší. Je neuvěřitelné, že jedno z největších a nejrušnějších měst na světě je zároveň takhle tiché. Všichni mají v metru či ve vlacích vyplé zvuky u telefonů a nikoho by ani nenapadlo tu telefonovat.


Pokud máte nějaké dotazy, tak se můžete ptát na Asku (ask.fm/bpoviserova) a nebo můžete sledovat mé každodenní příspěvky na instagramu (https://instagram.com/bpoviserova/)

Děkuji!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marillee Marillee | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 13:49 | Reagovat

Umývání pozadí?! :D :D
Tedá, co oni si nevymyslí. Nedovedu si představit, jak by se dorozumívala v Japonsku, alespoň, že tam používají arabské číslice. :)
Tak přeji hodně štěstí!

2 HoggyGirl HoggyGirl | 28. dubna 2015 v 13:54 | Reagovat

Ahoj! Uděláš pro mě něco? Vyfotis mi jak to vypadá v japonské restauraci? A pozdravuj Hoggyáše!

3 Dee Dee | Web | 28. dubna 2015 v 14:59 | Reagovat

Nedávno jsem jela přes hranice tuším, že Srbska s Maďarskem a tam měli záchody přímo v zemi. Žádná mísa, nebo něco, na co bych si mohla sednout, jen otvor v zemi.
Do Japonska bych se taky ráda podívala, ale jaksi k tomu nemám prostředky.
Užij si to tam ;)

4 Sayu Sayu | 28. dubna 2015 v 16:17 | Reagovat

Super, že pišeš tenhle blok...Japonsko miluju a dostat se tam je můj velký sen ...
:) Abych byla upřímná , hodně ti závidím ...vidět to všechno a seznámit se s temi lidmi a jejich kulturou...:) Snad se mi můj sen jednou splní ^^ PIS DALE,prosím... ^^

5 Monika Monika | 28. dubna 2015 v 20:05 | Reagovat

Odbourala mě věta "Sice studuji dvě vysoké školy, ale záchod jsem se tu stále nenaučila používat a obávám se, že do konce svého pobytu se to ani nenaučím."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama